Нова знахідка: чеський стародрук Gesta Romanorum

Вже можна було б і закрити тему старочеського перекладу Діянь римських, але от зовсім недавно з’ясувалося, що в пізньому Середньовіччі не лише переписували (як вважалося раніше), а й друкували оповідки з Gesta Romanorum чеською мовою.

Щоправда, від такого стародруку зберігся тільки один аркуш. Його знайшли в бібліотеці Національного музею в Празі й торік дослідили та описали. Аркуш датують проміжком 1501-1508 років; він здогадно вийшов у Пльзені з друкарні Мікулаша Бакалара, який спеціалізувався на античній та середньовічній літературі повчального й розважального характеру. На обох сторонах аркуша міститься середина оповідки 102 – тієї, де фігурує магічна лялька.

Виявляється, це не друкована версія вже знаного з рукописів матеріалу, а цілком осібний, досі невідомий чеський переклад. У цьому можна пересвідчитися, порівнявши тексти, транскрибовані з уцілілого друкованого аркуша і з відповідного місця в т. зв. Бережницькому рукописі:

...se ten žak velmi zarmutil. Vece jemu opět mistr: „A nynie co již vidiš v zrcadle?“ On vece: „Vidim, že již bliže přistupuje k obrazu a střelu naklada na lučiště, aby zastřelil ten muoj obraz.“ I vece jemu mistr: „Miluješ-li život svuoj, tehda, kteraks prve učinil, i nynie učiň.“ A tak když rytieř v zrcadle uzřel, že ten žak lučiště vytahovaše, hnedky se potopi do vody. A po male chvili vece jemu mistr: „Pozdvihni hlavy a poviz, co nynie uzřiš v zrcadle.“ Kteryžto vece: „Vidim, že se velmi zarmutil ten žak, že podruhe chybil obraz. A vidim, že jest řekl takto k me ženě – jestliže se potřetie chybim toho obrazu, ztratim život svuoj. A již nynie vidim, že bliže k obrazu přistupuje. A tak se mi zda, že se již žadnym obyčejem nechybi.“ Vece jemu mistr: „Miluješ-li život svoj, tehdy, když uzřiš, an natahuje lučiště, potop tělo sve do vody a bud’ tam, dokavad nepromluvim k tobě.“ A tak rytieř s pilnosti hlediše do zrcadla, a když jest uzřel, že žak lučiště vytahovaše, aby obraz zastřelil, hnedky se do vody potopi. A byl pod vodu, až mu i mistr vece: „Vstaň rychle a pohled’ do zrcadla.“ A když jest rytieř pohleděl do zrcadla, zasmal se jest velmi. Tehdy vece jemu mistr: „Najmilejši, pověz mi, proč se směješ?“ Kteryžto odpovědě: „Zřetedlně v zrcadle vidim, že se ten žak chybil obrazu meho a že se střela zpatkem obratila a udeřila ho v břicho mezi žaludek a plice. A vidim, že jest tu hnedky umřel. Ale žena ma pod posteli mu jamu vykopala a tu ho pochovala.“ Tehdy vece jemu mistr: „Vstaniž rychle a oblec se v rucho sve a...

...I řekl k rytieřovi: „Mily, pověz mi, co vidiš!“ A on řekl: „Některakeho muže vidim v domu mem, kteryž položil obraz z vosku na stěně ke mně podobny.“ Ale on die: „Co pak čini?“ „Již jest vzal lučiště a vklada střelu ostru, a chce na obraz střeliti.“ Tehdy die Virgilius: „Ty ač svuoj život miluješ, když uzřiš střelu letěti k obrazu, všecko tělo sve u vuodě schovaj dotud, dokudž tobě nepoviem.“ Tehdy rytieř, když uzřel jeho, an lučiště napina, všecko tělo sve schoval pod vuodu. I řekl jemu mistr: „Zdvihni hlavu svu a vezři v zrcadlo.“ A když to učinil, řekl k němu mistr: „Co již v zrcadle vidiš?“ A on die: „Obrazu jest nezastřelil, ale střela v stranu šla, a protož toho velmi žele.“ I die mistr k němu: „Již vezři v zrcadlo, co čini.“ A on die: „Již bliže k obrazu jde a střelu na lučiště naklada, a chtě udeřiti k obrazu.“ I die mistr jemu: „Učiň jako prve, ač svoj život miluješ.“ Tehdy rytieř, když uzřel cizoložnika lučiště tahnuti, všecko tělo sve u vuodě potopil. I řekl jemu mistr: „Hleď, co nynie vidiš.“ A když uzřel, že se opět obraza chybil, řekl mistrovi: „Velmi přeliš žele, že se obraza chybil, a řekl jest ženě: Když po třetie obraza neuhodim, smrti umru. A již jde velmi blizko k obrazu, tak mi se zda, že by se neměl chybiti, kdyžť udeři na obraz.“ Ale mistr die: „Skry se jako dřeve, dokudž tobě nepoviem.“ I stalo se, když rytieř v zrcadlo vezřel, viděl, že cizoložnik v uobraz neuhodil, ale střela navrativši se jeho mezi plice a žaludek uhodila, a inhed jest umřel. „A žena ma pod ložem mym jemu jamu učinila a tu jeho pochovala.“ Tehdy die mistr jemu: „Vstaň brzo a oblec se v rucho sve, a...

Отож іще на світанку Нового часу чехи могли похвалитися двома перекладами збірки Gesta Romanorum і принаймні одним її друкованим виданням.

За матеріалами статті:

Voit, Petr. Nálezová zpráva o fragmentech tří pozdněantických próz tištěných česky počátkem 16. století: Gesta Romanorum, Asenech, Kronika o Apolloniovi // Česká literatura. Т. 60. № 1. 2012. С. 55-75.